Vítejte v mém digitálním archívu orienťáckých map!

První a poslední letošní štafle... Mapa byla skoro celá zelená. Na 1K vyrazili všichni hrozně rychle a až zpětně v cíli jsem oběvila lepší postup. Na 4K hlavně v klidu, protože jako první jsem našla cizí farstu. Ale vláček mi neutekl. 5K, 6K a 7K pohlídat mapově. Problém byl 8 a 9K. 116 a 136. 116 jsme našly po chvilce váhání a problém byl se 136, protože většina šla na 144, našzěstí jsem si vzpoměla na trénink a hledala bílej les, a našla. Ale moje vítězství trvalo jenom chvilku, protože 10K jsem zkazila špatným doběhem a pomalou dohledávkou a završila jsem to postupem na 11K, když jsem si nevšimla úplně se nabízejícího průseku... S dohedávkou byl sice trochu problém, ale nic extra. 12K jsme všechny podběhly, ale já to vzala nejlepší cetou a diváckým úsekem jsem běžela před balíkem. Ale pak nějak došly síly... a už jsem konec běžela na úsporný režim... Naštěstí se to obešlo bez ,,fatálních chyb", jen jeden blbej postup byl a kvůli tomu mě předběhl balík. Ale i tak jsem byla ze štafet nadšená <3

Pro začátek ,,krásný" svah a potok. Na 2K a i 3K hned kopeček. Postup na 4K byl fyzicky náročný na hrad Zubštejn. Tam jsem udělala...nevím jestli úplně chybu, ale změnila jsem postup cestou... Nevím jestli to bylo dobře, ale každopádně všechno bylo do kopce. Postup na 5K byl trošku mapařinka a snaha nespadnout z hradeb. Při postupu na 8K už jsem toho měla plný zuby...ale nejvíc mě štve postup na 10K a nedočtení vrstevnic... Měla jsem jít zleva po loukách... Ale já viděla cestu... ono by to byl asi dobrý postup, ale ta velká žlutá paseka byla absolutně neprůběžná, a tam jsem hodně ztratila. U 11K byl jediný menší problém dohledávka, přesněji nechtěla jsem moc seběhnout, a pak ke kontrole znova šplhat nahoru. A pak už jen najít poslední zbytky sil a doběhnout do cíle.

Na 1K trochu více váhání než bylo třeba. Na 3K jsem se dostala až na cestu...to v plánu nebylo. U 4 K trochu dohledávka. U 6 K taky. A pak už to bylo z kopce a bez větších problémů.

Můj nejvíce podělanej závod... Vyběhla jsem na jedničku. Říkám si, hlavně hlídat mapu. Je to jiný klíč a uplně jiný měřítko. Bude to rychlý. A taky bylo... Na 1K menší škobrtnutí. Jsem si nevšimla, že tam jsou dvě zídky a odbočila jsem už za tou první. No 2K byla katastrofa. Chtěla jsem jít po pěšince a pak poračovat po vrstevnici. No, ale až teď jsem zjistila, že jsem nenašla ani tu pěšinku... No jo ta busola. A pak mi nějak vypadlo že je to sprintový klíč, takže jsem si té velké cesty vůbec nevšimla. A až potom co jsem se zeptala mi to došlo. Na 3K jsem to zbytečně obíhala. Cestou na 7K jsem se dostala nejprve ke špatnému závrtu. Cestou na 8K jsem se zamotala a znovu jsem se dostala na 2K. Pak už to bylo v pohodě, ale hrozně mě vyčerpaly všechny ty chyby...

Druhá etapa. No na startu si říkam, chyba ze včera už se nebude opakovat. Ha... Vyběhla jsem dobře, ale pak místo, abych odbocila, jsem pokračovala rovně... Jenže to jsem nevěděla. Ří kám si, super, po pravé ruce mám závrt. A ono ejhle. Dráty nikde a já místo na cestě stále v lese :) Tak koukám do mapy a přemýšlím kde bych mohla být. Pak mě napadne jít víc doleva a za chvilku už vidím dráty. Vyběhnu na cestu a běžím dál po ní, protože si samozřejmě myslím, že jsem jnde. Po tom co cesta začíná klesat, zahnu do lesa. A najednou další závrt. Takže jsem v lese u díry, nikde nikdo a nevím kde jsem... No pak mě napadne, kde bych mohla být, ale samozřejmě jsem jinde. Takže se tam chvilku motám a pak se zeptám Evky a už 1K najdu v pohodě. Potom už je celý závod samopzřejmě bez problémů...

Tak tohle je E1, závod který je přesnou ukázkou toho, že závod nevyhraješ na 1K, alemůžeš ho zde prohrát. Já to teda zkazila hllavně až na postupu na 2K, bylajsem sice dobře, ale netušila jsem kde jsem, a tak mi trvalo 6minut než jsem se našla... Jinak byl ten závod uplně v pohodě, ale tahle chyba mě hrozně naštvala, protože byla uplně zbytečná... :)

První terény, první krůčky, první pády a k tomu neustálý déšť a mokro. To byl první trénink ve Slovinsku. Ze začátku senám to mocnedařilo. Naběhly jsme do toho s Lucinkou příliš rychle. Ale ke konci už to bylo dost vydařený. Po tréninku jsme se do lesa vrátily, abychom se podívaly co bylo špatně a na co si příště dát pozor.